Svoji sportovní kariéru spojil Ivan Karabec s havířovským klubem. Strávil v něm dlouhých šestadvacet let a dvakrát byl členem bronzového extraligového týmu. Mnohem větších úspěchů však dosáhl jako český reprezentant v para stolním tenise. V roce 2000 na paralympiádě v Sydney vybojoval zlato ve dvouhře kategorie TT10 a stříbro v družstvech. Letos svoji úspěšnou hráčskou kariéru ukončil.

Před pěti lety odešel do Rakouska, kde ještě hrál, ale především se začal věnovat trenérské činnosti. „Už toho bylo hodně, trénink není takový. Reprezentoval jsem od roku 1993, to máte 32 let, unavené je pak tělo i hlava. No, a hlavně jsem chytil nový impuls, v Rakousku dělám trenéra v olympijském centru v Linci, věnuju se mládeži. Prostě přišel pravý čas,“ řekl v rozhovoru pro server paralympic.cz

Pod jeho začátky je podepsán trenér Jiří Daněk, který talentovaného hráče přivedl na sever Moravy z Českých Budějovic. „Byl jsem ještě žák základní školy, když si mě na některém z mládežnických turnajů vyhlédl Jiří Daněk. Trénoval v Havířově a už tehdy se věnoval hodně tělesně postiženým stolním tenistům. Povedlo se nám přemluvit moji mámu, aby mě pustila na druhý konec republiky. Já jsem tehdy nijak zásadně výkonnostně nevyčníval, byl jsem někde kolem čtyřicátého místa na žákovském žebříčku, ale trenér Daněk viděl potenciál právě mezi hendikepovanými. Miloval jsem sport, takže já osobně jsem neváhal ani minutu,“ vzpomíná Ivan Karabec na své začátky.

O tom, že se Jiří Daněk nemýlil, nejlépe vypovídá výčet úspěchů na světových a evropských para šampionátech. Je mistrem světa ve dvouhře a trojnásobný mistr Evropy. Počet triumfů na dalších velkých mezinárodních turnajích je ještě obsáhlejší.

Zajímavá je určitě i vzpomínka trenéra Jaroslava Hýbnera na turnaj v Sydney. Uznávaný kouč tehdy byl u zlaté jízdy Ivana Karabce. „Na paralympiádě v Sydney 2000 jsme vybojovali devět medailí, z toho tři zlaté. Myslím, že to se nemůže už žádné české výpravě nikdy podařit. Já jsem měl největší radost z vítězství Ivana Karabce. On se nám přitom během turnaje psychicky úplně rozhodil. Jeho veliký soupeř Francouz Bourdonnaye totiž v základní skupině prohrál a v play off s ním Karabec hrál už ve čtvrtfinále. Vůbec si na něj nevěřil, měl s ním bilanci snad 1:10.

My jsme mu ale před klíčovým zápasem říkali, že pokud to chce v hlavě předem vzdát, tak ať se raději sbalí a letí domů. Ale ať si uvědomí, že i Bourdonnaye je jen člověk a občas prohrává. Podařilo se nám Ivana správně namotivovat, on ten důležitý zápas vyhrál a pak si došel až pro zlato. Byl to nezapomenutelný zážitek,“ vzpomíná Jaroslav Hýbner.