Už jen několik málo dnů zbývá do startu letních olympijských her, které s ročním zpožděním hostí japonské Tokio. Na svátek všech sportovců se tvrdě připravovalo přes sto českých sportovců a mezi nimi také Pavel Širuček, Lubomír Jančařík a Hana Matelová, kteří se kvalifikovali na turnaj ve stolním tenisu. Do dějiště her odlétají dnes, společně s dvojicí trenérů Josefem Plachým a Petrem Nedomou.

Odchovanec havířovského klubu Pavel Širuček zažije atmosféru olympijských her poprvé v kariéře. Místo na turnaji si zajistil úplně jako poslední hráč v evropské kvalifikaci v Portugalsku a dlouho nemohl ani uvěřit, že se mu to povedlo. „Všechno mi to naplno došlo až před pár dny, kdy jsme šli fasovat olympijskou kolekci oblečení a začali jsme řešit všechny ty procedury před odletem. Do té doby jsem se věnoval přípravě, byly ještě nějaké akce, ale teď už mi to docvaklo a naplno si uvědomuji, jak je to skvělá věc. Myslím tím olympijskou účast,“ říká jedenapadesátý hráč světového žebříčku.

Během týdne po úspěšné kvalifikaci udělal větší počet rozhovorů s novináři než za několik posledních let. Pak emoce trochu odpadly a mohla začít příprava. „Po té kvalifikaci mi volala spousta lidí, nejen novináři, ale taky známí, kteří mi gratulovali. To jsem si uvědomil, že jsem asi opravdu něco dokázal. Pak ale sezona dál pokračovala. Bylo to hodně náročné, ale já jsem si vždycky po velké akci na pár dnů odpočinul. Stačily tři čtyři dny, kdy jsem vypustil ping pong z hlavy. To bylo po kvalifikaci, po finále polské ligy i po mistrovství Evropy. Proto si myslím, že jsem v dobré fyzické i psychické kondici a na olympiádu jsem se připravil, jak nejlépe to šlo. Teď jen zbývá ustát ten tlak a nervozitu a zahrát co nejlépe.“

Počítá s tím, že všechno bude úplně jinak, než si to před odletem dokáže představit. Na druhou stranu doufá, že nováčkovská daň nebude tak vysoká a neodjede z Tokia bez jediné výhry. „Říkal mi můj klubový spoluhráč Panos Gionis, který už jede na pátou olympiádu, jak je to psychicky náročné. Před svojí první vůbec nemohl spát, byl obrovsky nervózní a psychicky vyřízený. A on je přitom obrovský kliďas. Uvidím, co to udělá se mnou. Nemám ani tak obavy, jako spíše veliký respekt. Tohle totiž není klasický turnaj, je to něco výjimečného,“ přiznává Širuček.

Podobně jako jeho parťák z národního týmu si před turnajem nedává jasné a konkrétní cíle. Hodně napoví los, ale jedno přání nakonec přece jen vyslovil. „Do Japonska se moc těším, mám tuhle zemi rád. Byl jsem tam už asi třikrát a vždycky jsem si to tam užíval. Uvidíme, kolik japonských fanoušků bude moci přijít do haly. Škoda, že tam nebudou moci být fandové ze zahraničí. Konkrétní cíl pro samotný turnaj si nedávám. Budu se snažit každé kolo hrát co nejlépe. Mám možná jedno přání, porazit tam hráče, který má medailové ambice a může pomýšlet na velký úspěch. Já mezi favority rozhodně patřit nebudu, ale kdybych mohl změřit síly třeba s Japoncem Harimotem, to by byla výzva. On pod tlakem, já naopak ne, to by byl zážitek,“ dodal.