Po necelých dvou letech v havířovském dresu se český juniorský reprezentant Šimon Bělík dohodl s vedením klubu na prodloužení smlouvy. Těší na nové výzvy, na závěr letošní sezony i velké mezinárodní akce, které ho letos čekají.

Stálý člen základního kádru šestého týmu Extraligy mužů věří, že Havířovští budou v závěru sezony nebezpeční, zvlášť, když se má v týmu opět objevit Uzbek Zokhid Kenjaev.

Máte za sebou více než rok a půl působení v Havířově. Dvakrát jste vybojoval titul juniorského mistra republiky, vyhráli jste Europe Trophy Cup. Co bylo pro vás největším zážitkem v havířovském dresu?

Abych pravdu řekl, tak nejsilnějším zážitkem pro mne asi bylo loňské čtvrtfinále play off extraligy. Sice jsme s Ostravou prohráli, ale byly to neskutečně dramatické boje. A pak také zápasy v Lize mistrů a Evropském poháru. To bych řekl, že mi nejvíc zůstalo v paměti.

Letošní extraligová sezona vyústí velkolepým Superfinále. Družstvo opět posílí Kenjaev. Jak silní budete?

Jestli bude hrát Kenjaev stejně jako na začátku sezony, budeme hodně nebezpeční. On je hráč, který umí udělat v utkání dva body proti komukoliv a pak je na nás získat ten třetí. Nebo nejlépe získat dva, ať on není on pod takovým tlakem. Já se na závěr sezony moc těším, neříkám, že budeme bojovat o medaili, ale budeme hodně silní. Teď ještě musíme zvládnout závěr základní části. Máme tři těžká utkání se silnými soupeři a jeden duel proti NH Ostrava. Ani ten ovšem nebude vůbec snadný.

Kromě domácí soutěže letos absolvujete i několik mezinárodních turnajů a hlavně evropské šampionáty do 21 let a do 19 let. Těšíte se?

Na mistrovství Evropy do 21 let pojedu podruhé a jsem rád, že jsem se na něho nominoval. Prioritou pro mne však bude juniorský šampionát v Polsku. Bude můj poslední a rád bych na něm uspěl. S trenérem Markem Čihákem makáme už teď a věřím, že formu vyladíme správně. Chtěl bych se s juniorskou kategorií rozloučit nějakou medailí. Uvidíme, zda se to povede.

Za rok a pár měsíců vás čeká také maturita. Další důležitá prověrka vašich schopností. Jak se vám vůbec daří skloubit vrcholový sport se školou?

S vedením klubu a trenéry v Havířově jsme došli k dobrému kompromisu, dopolední tréninky mohu absolvovat v Ostravě, kde bydlím. Moc mi to pomáhá. Školu beru se vší vážností, nejsem na sportovním gymnáziu, ale na normálním. Takže musím vždy dohnat vše, co zameškám třeba kvůli turnajům. Ale myslím, že to zvládám prozatím dobře a nemám žádné větší problémy.

A kde vidíte svoji budoucnost? Sport nebo škola?

Mám v tom už poměrně jasno a chci se sportu věnovat dál naplno. Být profesionálním hráčem. Ovšem vzdělání nechci podcenit, člověk nikdy neví, co se stane. Jsem rád, že s vedením klubu, kde jsem absolutně spokojený, jsme se dohodli na roční smlouvě s roční opcí. To je hlavně kvůli té maturitě. Ještě netuším, jak vše dopadne s případným přijetím na vysokou školu a podobně. Ale pokud nenastane nic mimořádného, viděl bych svoje působení v Havířově na dva roky.